Uvnitř, nebo venku?

A už je to tu zas, ty paralelní světy. S příchodem (byť nádherně barevného, přesto především chladného a tmavého) podzimu řešime my běžci (NE! já jsem použila "my běžci", jako bych byla kus jakési komunity! já nezaškatulkovatelná!), nebo možná spíš my neklidní (sportovci), kdy a kde provozovat svoje aktivity tak, aby všechno klapalo.

V pondělí mi to docvaklo trochu blíž, když jsem se vracela z jedné z mála letošních bikových vyjížděk (s ochutnávkou pravého bikového sjezdu, chrochty chrocht, to byla ňamka, už ať je jaro!) potmě s blikačkou a světlem a byla tma jak přesně tam, kde jsme se několikrát během vyjížďky octli.

Včera byl den pracovně nabitý. Sice jsem teoreticky mohla vyrazit brzo ráno, čelovku mám, ale po pondělku se nohy (co týden tak trochu odpočívaly, zvlášť od toho bajka) hlásily v noci o slovo a tak jsem neměla to srdce... Až do odpoledne, kdy se naskytla asi hodinka a cosi volna, než jsem měla vyrazit na první letošní večerní norštinu, už mi to zase začalo, ty dlouhé úterní večery. Tak nejdřív po zhodnocení povětrnostních podmínek jsem to chtěla vzít přes fitko, že se lehce protáhnu. Pak jsem si musela dát na deset minut šlofíka. Pak jsem tiskla materiály. Pak jsem hledala ponožky. A umyla Mizuna. A zjistila, že než dojdu do fika, převleču se, abych se snad možná rovnou šla osprchovat a jela učit, ne? No to je k vzteku. A tak jsem si rychle natrhla teplé dlouhé kalhoty, co jsem je v pondělí na kole otestovala (kurňa, S-ko je malé, M-ko velké, teď musím buď hodně papat, nebo si je budu furt popotahovat - ale na kolo tam musí být rezerva na ty spodní cyklošortky...), novou windstopperovou bundičku (no jo, zase jsem v obchodě CRAFT nechala kus výplaty :o/), teda vestičku a šup šup na rychlý výběh. A ejhle, moje bolavé nohy zvládly 22minut držet tempo průměrně pod 5min./km, příště jim tak budu věřit, že jsou bolavé a unavené. Nic takového. Do půl hoďky jsem byla zpátky, rychlá sprcha, osušit vlasy a frrrrrrrrrrr do práce.

Tak teda nevim. Zatim u mě pořád vítězí outdoor. To by mě zajímalo, kde jsem se to kurňa naučila. Já, která jsem byla vždycky všestranně zalezlá doma, případně posléze ve fitku.

Tož tak. Du se na to vyspat.

P.S.: Kdyby někomu přišlo, že nějak divně píšu, asi to bude tím, že jsem dneska měla několikanásobnou komunikaci s východem naší republiky. Probudil se ve mě Valach, co se před těma dávnýma rokama narodil na Vsetíně :o)))