Friday's quote

OK, one more before the Norwegian post. I've got to reading a book by a writer I said I would never read. Those who know me can tell you (and besides, that's the reason why you find the quote in the head of this blog) that I should certainly avoid using the word never. Sometimes it's a bit surprising when you end up in situations you'd least expect in your life (let me give you examples only when it comes to running - I'd never run a marathon, never run an ultra, never take part in an adventure race... - not mentioning all those much more personal and "serious" parts of my life), but in this case I actually don't mind. I studied languages and literature, after all! I should read and get to know various kinds of writers, styles, cultures... So then I end up with this guy I (still) look down on a bit, but I have to admit, he's got a few points worth noticing.
Like this one:

All you have to do is to pay attention; lessons always arrive when you are ready, and if you can read the signs, you will learn everything you need to know in order to take the next step.

So you sitting in your favourite place, eating your veggie sushi, enjoying a short break in the middle of a sunny day, and all these things are coming to you, as they have been coming for quite some time now and you feel like flowing down the stream, keeping calm, focused, living the moment, here and now.

And then you go and get a cup of coffee in a small cake shop nearby, you smile at the owner and she gives you a free sample praline, and one more when you say you actually prefer dark ones, and filled with these tiny little joys you go and live your life, ready to learn new things.

***and here's my favourite by a lovely lady called Florence Welch***

Průstup řepkovým polem

Doufám, že budu mít brzy čas na nějaký delší report, ale ono se vcelku nic neděje, pracuju, sem tam do toho běhám a sem tam si vyjedu na kole, ale nikam extra daleko.
Dnes jsem využila dopolední volno a ještě pěkně za ranního chladu, tj. v 7:00 jsem vyrazila zkontrolovat oblíbená místa cestou k rodičům. Tam jsem si před vedrem zalezla do baráku a chvilku jsem pracovala.
Důležitým zážitkem však byla tentokrát cesta z Ohrobce, kde jsem se stavila v pekárně pro šafrán a trochu toho zázvoru... ehm... teda vlastně pro chleba a pár těch rohlíků, a pak to chtěla vzít přes pole do Libně. Ale blbec, chtěla jsem vyzkoušet, kam vede jiná cestička, která se ztratila vzápětí u remízku uprostřed řepkového pole. Tak jsem se pokusila remízek obejít a pěkně jsem se podrala od takových těch malých lepivých kuliček, no znáte je, nemluvě o kole a igelitce s pekárenskými produkty. Pak jsem to vzala kolem ohrady s koňma a přímo k té osvědčené polňačce, ale musela jsem překonat kus toho pole a uzrálá řepka, dámy a pánové, to je prevít. Kolo jsem v závěru nesla na rameni, snažila se neřvat, jak mě ty tvrdé palice stonků šlehaly do už tak rozedraných nohou, no co si budem povídat, nepřejte si mě po tom průstupu vidět.
Právě jsem se konečně koukla do slovníku, jak že se ta řepka řekne anglicky, kdybych o tom náhodou chtěla někomu referovat v cizím jazyce. Rostlina zvaná Brassica napus, česky Řepka olejka se anglicky řekne kromě jiného rape nebo taky oilseed rape. Tak teď už aspoň vím, proč mi pak připadalo, že mi ty nohy někdo přinejmenším znásilnil...