Včera byl den kvalitativně méně významných, zato mnoha zážitků, které snad ani nestojí za publikaci. Ale když tak sedím mezi prací v kavárně, popíjím kapučíno, všimnu si jedné hodně silné (rozuměj korpulentní - a to jsem hodná) paní u vedlejšího stolu, jak do sebe cpe zmrzlinový pohár. Na stejném místě jsem si jí s karamelovým pohárem a zákuskem všimla v úterý. Ta paní vypadá strašně nešťastně. A já jsem smutná taky, protože je mi jí líto. Možná nic jiného než ty zmrzlinové poháry a rakvičky a větrníčky ve svém životě nemá. Bohužel je to znát. A bohužel k normálnímu (a co je normální? jenom to, co si myslím já?) životu je cesta z jejího bodu už jenom trnitá. A tak tu sedím, zneklidněna tím obrazem, a říkám si, co musí vstoupit do života takového člověka, aby se odhodlal ke změně. Ne aby zhubnul. Ale aby jediný světlý okamžik v jeho životě nemusela být každodenní zastávka v cukrárně s karamelovým pohárem.
Možná jsem nespravedlivá. Ale možná taky jenom vím, jaké je být nešťastný a řešit to v cukrárně.
Achjo.
Nejmenší ze všech mých velkých ULTRA
Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...
-
Na prahu roku s osmičkou na konci, ve věku, kdy bych mela bilancovat svou kariéru, možná rodinný život, sbírat zářezy na pažbě zbraní, které... -
warning: this is no running post! beware of spiritual contents :))) And besides - it's gonna be posted in English as I'd come back...
-
Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...
No comments:
Post a Comment