I'm too sexy for my bike

O problémech s Pepinou už jsem psala, že jo? A koho by to pořád dokola zajímalo? Jenomže psát o intimnostech je hovadina a při pohybu na čerstvém vzduchu uloví člověk téměř toliko zážitků jako při četbě literatury (mimochodem, dnešní večer je už předem zabitý - ve schránce mi přistál nový RUN a nový HOST). Tomu říkám kombo! Ještě bych si měla předplatit Velo.

No ale zpátky k Pepině. Pánové mudrovali, až vymudrovali, co i ženská, která si neumí zalepit sama duši (a to nejen tu na kole), zjistila - je to pokažený! A tak bylo jasné, že garančka neproběhne po 100km, ale po 67 a pár metrech, a to ještě kdovíjestli, protože to bude spíš reklamace. Do obchodu, kde jsem kolo koupila (mám zakázáno to veřejně říkat, aby prej neměli ostudu z toho, že se nechali přemluvit a prodali mi kolo, které je na mě moc velké), jsem se dostala až ve středu. Akorát jsem pořád nemohla vymyslet, jak to udělat. Když jsem ho kupovala, měla jsem z něj/ o něj takový strach, že jsem raději jela do centra autem. Ale to bych ho tam nemohla nechat až do večera a vracet se domů nebylo kdy. A tak jsem se odhodlala ku velice odvážnému činu, a to jízdě na silničce z Nuslí do centra. S. sice tvrdil, že přece na hlavní cestě kostky nejsou, ale to teda nevím, kudy jezdí, kostky jsou pod Synkáčem, na Albertově, u Botanické zahrady i na Karláku. A krom toho koleje. Vysloveně road-bike friendly.
Ovšem povrch není jediná moje concern - jestliže se mám po odevzdání kola vmísit mezi civilní obyvatelstvo, nemůžu jet v cyklistickém. Ale jak chcete jet na silničce bez cyklobot (treter, nesnáším tenhle pád, proto jsem výraz záměrně nepoužila, zní to jako jater nebo tresek nebo tresčích jater nebo tak něco, každopádně příšerně) a bez helmy (tu mi přikázal manžel, přiznávám, chtěla jsem ji nechat doma)? Jediné, co se aspoň trochu podobá cyklokalhotám, jsou legíny, co se nosí pod sukni a vypadají jako punčocháče. A tak jsem si řekla, že suknně nosí i cyklistky a proč ne. Užuž jsem měla vybrané parádní propínací šaty, když jsem zjistila, že se k nim nehodí ani tretry, ani softshellová bunda, ani mikina, ani svetr, a v saku jet nemůžu. Čas pokročil, já stojím v tretrách a legínách před šatníkem a přemítám, jak to kurňa vyřešit. Když vtom, spásný nápad - džínová minisukně. Ta je taková sportovní, k tomu půjde i bundička CRAFT, i ty tretry se snesou a zakryje to fialové tričko, které se (jak lvové o mříže) bije s červeným kolem a ještě červenější helmou.
A takhle jsem vyrazila. Nechci vědět, kolik řidičů ze mě ten den dostalo infarkt, kolik se jich v autě počuralo smíchy a kolik mě jich poslalo do horoucích pekel. Já sama jsem měla dost s nadáváním na koleje a naopak dáváním bacha, abych nevjela do něčeho, z čeho už nevyjedu. Neohlížejíc se ani vlevo, ani vpravo (nad rámec nutného rozhlížení bezpečnostního), vzala jsem to chvíli i přes chodník a v duchu se modlila, ať Pepina vydrží, ať mě nikdo neukamenuje a ať už to skončí.
Na Karláku jsem byla natošup, nahodila kolo na rameno (jo, to je výhoda, když má necelých 10 kilo) a pěkně pěšky si došla ještě kousek blíž k centru. V obchodě jsem byla samozřejmě děsně vtipná jako že tak já vám to kolo du vrátit, je na mě moc velký, ale když ze mě vylezlo, že Pepina má chromý přední převod a je to v té páce, chlapcům zatrnulo a hned se dali do vybavování všech formalit. Byli moc milí (až na toho, co hartusil, že nejdřív se má zavolat a objednat - copak to tak děsně vadí, že jim tam bude stát o jedno kolo víc? ať si ho klidně nechají dva týdny, já nespěchám, hlavně ať je v pořádku!) a všechno jsme vyřídili bez problémů, já se pěkně přezula do botasek, helmu připnula na bágl a od té chvíle mám už zase jenom jedno kolo.
Doufám, že dočasně. Protože jízda s Pepinou je fakt jízda. A co teprv, až budu mít za sebou kurz ježdění v háku a jiné cykloviny, co se na ně chystám za 2 týdny na Moravu? A co až mě vezme na vyjížďku nějaký sličný postarší princ na bujném celokarbonovém oři? To už mě z toho kola teprv nikdo nesundá :o))))

Jinak se mám fajn. Napsala jsem odbornou recenzi na 5 stránek a prej mám nechat první dvě a zbytek vyhodit a dopsat tak stránku a něco.

A pak jsme taky prej měli letět do Kodaně, ale jelikož vybuchla sopka, jejíž jméno neumí nikdo vyslovit, pojedeme v neděli asi na výlet do Průhonic.

Tož jak říkají Norové: Ha det bra og vi sees!