Dnešní den by se dal popsat jediným slovem jako bittersweet. Po včerejších ješitných přeháňkách se dnes vyjasnilo a my si užili překrásnou procházku z Těšnova přes Letnou až na Hrad a dolů na Malostranskou a Staroměstskou.
Plná radosti z krásného slunečného dne naplněného květinami a nekonečnými výhledy na Prahu, muslela jsem se o ni podělit s přítelem. Odpovědí mi byla zpráva: Dnes ráno umřel J. Balabán. Pěkně zk*** den.
A u toho zůstalo. Na patře, kde mě do té doby šimraly jen pyly a jarní vzduch, se rozlila pachuť smrti a zůstala. Odešel mi člověk, u jehož příběhů, jako u jednoho z mála, mi bylo krásně, ale opravdu neuvěřitelně a k zbláznění krásně a smutno zároveň. A bolelo mě srdce. Jako když jste nešťastně zamilovaní. Máte v sobě ten úžasně silný cit, bolí to a obohacuje zároveň.
Odteď mě při návratech k JB bude srdce bolet ještě víc.
Tady najdete můj první příspěvek v blogu o J.B. - jak jsem se do něj zamilovala.
A tady článek z dnešních Lidovek.
Je mi úplně normálně a nefalšovaně smutno.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Nejmenší ze všech mých velkých ULTRA
Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...
-
Na prahu roku s osmičkou na konci, ve věku, kdy bych mela bilancovat svou kariéru, možná rodinný život, sbírat zářezy na pažbě zbraní, které...
-
warning: this is no running post! beware of spiritual contents :))) And besides - it's gonna be posted in English as I'd come back...
-
Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...
2 comments:
Vidis, pak ze veci smutne chodi osamocene. Zemrel i jeden z vtipnych novinaru Ladislav Verecky... Jeden z nemnoha, ktere jsem rad z MF Dnes cetl. Pro me starsiho chlapka rozhodne namet k zamysleni..Lidi se snazi, aby po nich neco zustalo. Velci muzove si aspon prenesene stavi pomniky... Ja jsem to uz kdysi davno zavrhnul:). Asi muj pristup odrazi citat C.W. Buehnera: Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.
Pro nas normalneji uvazujici je to asi ten jedine spravny pohled na vec. Nevazat se na nase "vydobytky" ktere i na te dusevni rovine pominou, ale na ten pocit, ktery po nas v myslich nasich blizkych zustane:). At se dari! 12:)
Jojo, o Vereckem taky vim a mas pravdu, jako jeden z mala v MF Dnes stal za precteni, byl to mistr slova a tech mame mezi zurnalisty poskrovnu.
Buehner ma pravdu, je to zvlastni, ale vetsinou v cloveku zustane neco nepopsatelneho, co si ze setkani s druhym zapamatuje, nez aby si presne pamatoval slova. A tak budme radi, ze nas mohli ti lide obohatit. Venujme jim vzpominku a pokusme se podobne menit zivoty nasich blizkych :o)
Post a Comment