Rusalka pro starší a pokročilé

Včera se mi naskytla 'jedinečná příležitost' navštívit Národní divodlo v Brně, a to Janáčkovo divadlo, přesněji operu, nejpřesněji Rusalku Antonína Dvořáka. Na tento umělecký zážitek, který si vynutil náš další norský host, Andreas Lombnæs, jsem se vpravdě těšila a nemohl mi v tom zabránit ani fakt, že jsem ještě hodinu a půl před představením byla zcela neschopná jakékoli smysluplné činnosti, majíc nutkavou potřebu dohnat spánkový deficit tohoto týdne. Nicméně, dobrá rada všem, kdo by kdy uvažovali o zakoupení vstupenky na toto představení - vstupenku si klidně zakupte, ale představení raději vynechte! Byla jsem otřesena, zklamána a skoro až znechucena, neb pohádka z pera Antonína Dvořáka je nejen patetická (což by se od takového kusu dalo čekat a přežít), ale hlavně nudná a dlouhá. Což výrazně zhoršuje fakt, že hlavních rolí krásné mladé víly, krásného prince a ještě krásnější cizí kněžny se zhostili (v jmenovaném pořadí): studená plnoštíhlá němka středního věku (která neustále vzývala měsíček, ať jí něco 'šekne'), dábelsky vyhlížející kudrnáč také středního věku a ještě starší matrona, o níž bych si rozhodně nedovolila zpívat, že její krása je jako požár, nebo co se jí to ten princ snažil nakukat. Mimo to, že Rusalce - němce občas bylo rozumět velké houby, ošklivý starý vodník měl silný ruský akcent (a neustále vykřikoval 'Běda! Běda! Běda!'). Pokoušela jsem se Andreasovi vysvětlit, o co tam jde, ale děj byl poměrně jednoduchý, takže jsem ho shrnula do třech vět jako 'Rusalka chce být člověkem, protože je zamilovaná do prince a jde proto ze ježibabou. Víly zpívají o tom, jak má jedna krásné vlasy, druhá krásné nožky a třetí vznosné čílko. Rusalka zpívá měsíčkovi, jak moc se trápí.', ale nejsem si jistá, jestli pochopil, že má co do činění s jedním z nejslavnějších českých operních kusů.
Kostýmy a scéna byly 'zajímavé', ale vlastně nebyly vůbec hezké, kostýmy hlavně díky tomu, na kom visely (případně koho obepínaly), scéna byla jeden velký tyrkysovo-fialový kýč. Hlediště bylo z několika procent zaplněno dětmi do 15 let, což jsem také nepochopila, doufám, že aspoň ony pochopily, o co v této pohádce jde. Já ne. A na Rusalku už nepůjdu. To raději, a stokrát raději, Peera Gynta.