Host do domu, Bůh do domu

Jelikož jsem včerejší pozdní večer strávila tvořením sekce 'knihy' pro svůj web a jelikož ty dvě (vlastně tři!) poslední (pře)čtené vydalo nakl. Host, nějak se ve mně toto slovo usídlilo až do dneška. A zrovna dneska je ubrečený den, kdy bych nějakého toho hosta, být doma (tímto doma myslím byt v Praze, kde návštěvy přijímám moc ráda), s radostí uvítala.
A tak, po dopoledni hrabání se v titulech českých nakladatelství v naději, že najdu jednu knihu, jejíž jméno ani autora si nepamatuji, ale kdybych viděla tu obálku a jméno, poznám ji mezi všemi, jsem vytáhla loňského Hosta (letošní čísla totiž v ÚK FF MU nemají) a narazila na něco, co upoutalo mou pozornost už dříve dopoledne na netu. Jde o knihu Jean Giona Muž, který sázel stromy a toto vydání je speciální tím, že jde o překlad Jiřího Reynka (má tenhle chlap co do činění s mým oblíbencem ze seminářů o čes. lit. 1. pol. 20. stol., Reynkem B.???) s ilustracemi Pavla Čecha (který mě fascinoval svojí knihou pro děti O zahradě, která mi jako jedna z mála u nás připomněla umění Norů zpracovat dětskou obrázkovou knihu jako nejen literárně, ale také výtvarně precizně propracovaný počin). Proto zařazuji tuto knihu spolu s Knihou o cintoríne Daniely Kapitáňové do seznamu knih, které bych si přála vlastnit. Ne tolik pro jejich literární, leč spíše pro výtvarné a jazykové kvality.


DODATEK 16.2.07: Přijela sem na návštěvu k rodičům a sedím s mámou v ložnici a co nevidím na poličce nad taťkovou postelí? Muž, který sázel stromy v inkriminovném vydání s ilustracemi Pavla Čecha. Dárek mé sestry taťkovi k narozeninám. Ach jo. Asi sme fakt sestry nebo co, že považujeme za krásné stejné věci...