Sorry

Pokud to tady někdy někdo kromě Sajmona, což asi ani náhodou, ale co kdyby přece, čte, omlouvám se za včerejší extrémistický výlev. Ano, blog funguje jako terapie, pane psychologu, se kterým sdílím několikrát (1-3x do týdne) byt, a pomohla. Tedy jak se to vezme. Pořád mám chuť něco rozbít, pořád mám chuť brečet, ale kdy nemám? Když už jsme u toho, zrovna dneska jsem se jednomu člověku snažila nakecat, že nejsem hysterka. No, to já umim, kecat. Když ne hysterka, sem asi normální cholerický melancholik s občasnými sangvinistickými obdobími (velmi ojedinělá - ta období, samozřejmě...), nebo naopak obdobími úplného flegmatismu. Podtrženo a sečteno jsem zcela regulérní blázen. Ale NORMÁLNÍ blázen! Ať si někdo zkusí mi to vymluvit a dostane do ... ... ... do čuni se u nás říká.

Tož co že dneska?
Milý deníčku, dneska jsem měla tři kafe. Jedno capuc. ráno z automatu v Tenze, kde učim. Obvykle úterý, čtvrtek a pátek, ale tento týden jen úterý a středu. Takže se zítra možná vyspím. Druhé kafe (latte) bylo s E. v poměrně příšerné kavárně Pod hodinami, kdo zná Brno, bude vědět, kde je 'pod hodinama', nikdy předtím bych neřekla, že tam café je. Je, ale radši tam nechoďte :o) S E. jsme se odebraly k Menšíkovi a já si spravila chuť čokoládou. Třetí kafe (capuc.) bylo nejlepší kafe tohoto dne, protože bylo tam, kde ho dělají dobře, kde navrch dostanu čoko a skořici, a taky protože sme k němu zakusovali nejlepší čoko na světě :o))) (teda já měla jenom kousek (kousíček (1 (2 (3))))) Na tu mě, hajzlíci, naučili Švýcaři v Irsku. A já teď na ni zaučuju další lidi :o)) No ale s tím kafem. Tři neni moc, ale vzhledem k tomu, že se ho snažím omezit, tak NIC MOC. Tudíž jsem si šla trochu povzbudit krev v žilách na spinning, pěkně mě to naspeedovalo. Divokej Bill a Kabáti zaberou dycky. Eště Rammstein, ale ti budou zas někdy jindy, Mattes měl tentokrát česko-slovenskou náladu. No a než jsem po tom pozdním obědě (MASO!!! :o))) dokodrcala dom a zpátky do knihovny, byla jsem už zase ve skluzu s přípravou dnešní lekce kurzu FCE. Tentokrát jsme nešli do hospody, jako minulý týden, ale já už jich měla beztak dneska dost. Zitra du eště na kafe s L. a pak zase měsíc nikdo ani neštěkne. Ono se to dycky sejde naráz.

Dneska sme si se S. zahráli tak trochu neplánovaně na to jako když byl ve Skotsku. Napsali jsme si asi jenom 2 (!!!!!) SMS a teďka kecáme po ICQ, to už tu dlouho nebylo... Jo, když už jsem u Sajmona, dneska obdržel poštou novou zbroj.



No a M. z HL, resp. ze Sadské psal, co že jako podnikneme ten příští víkend, když vyrazíme na to kolo. V jednání je směr Kolín nebo Pardubice. Nebo z Prahy směrem na Sázavu. Čili je to ve vážné fázi a já FAKT budu muset sundat svoje milované předpotopní kolo ze stěny v ložnici, očistit ho, napumpovat, namazat a sbalit si něco teplého na sebe.



To první je to moje, milované a předpotopní, červené, na kterém jsem se párkrát, když jsem ještě měla přespříliš utažené SPDčka, naklopila (od čehož mám na nohou eště jizvy), to druhé je pučené, vypadá možná líp než to moje, ale byl to pěkný sh**, to be honest. Navíc mělo normální pedály, tudíž na mě žádnou jizvu nezanechalo. Je pravda, že M. dycky říká, že 'ten novej dres mi moc sluší, to starý kolo už míň', ale já mám svoji rockovou mašinu ráda. :o)) Tož hlavně aby za týden a cosi nebyl sníh!!!

No a poslední zpráva, A. mi půjčila Nebe pod Berlínem. Asi se sbalím a pojedu na privat rozšiřovat si obzory co se současné české literatury týče. Protože já přece nejsem žádný debil.