Saturday, 17 February 2007

Proč blog?

Včera večer na tohle téma došlo, protože jsem esp. ukazovala svůj nový blog a vysvětlovala jí jeho terapeutické účinky na moji roztříštěnou osobnost a přemýšlela nad tím, že je vlastně škoda, že to nikdo nečte. Tedy ne ty self-help výlevy, ale třeba to ostatní. Sajm mi poradil, že to musím nějak 'rozhodit mezi lidi'. Jenomže nemůžu přece lidem vnucovat, aby si četli tyhle kydy! Dyť koho vlastně zajímá, co tady píšu? Třeba spousta lidí má úplně jiné starosti, nikdy jim nepřijdou vtipné věci, co připadají vtipné mně, a navíc si z mých pokusů vyjádřit svůj názor k nejrůznějším tématům vytvoří představu o mé osobě jako o zcela zkrachovalé existenci, která nemá ani vzdělání, ani intelekt, ani ten zdravý selský rozum. Takže buď budu blog psát jako terapii pro sebe sama a nikdo jiný si ho nepřečte (čímž se vlastně onen terapeutický účinek mírně vytrácí, protože časem mi dojde, že řvu do prázdna), nebo mu udělám reklamu a budu za exhibicionistického debila. V mém případě možná i krávu. Jenže – NO A CO???

Včera jsem se pokoušela dozvědět, jak je to se slovem 'dokonce' – ono totiž původně mělo malinko jiný význam ('zcela, úplně') a mě prostě zajímalo, jak a kdy a proč k téhle změně došlo. Tudíž jsem se zeptala povolanějších a spolu s odpovědí se mi dostalo konstatování, že 'ty máš teda starosti'. No. Někdo má starosti s 'dokonce', někdo, jako třeba Sajm, má starosti, kde v Praze v 21. století koupí pazourek na křesadlo (nebo to bylo 'pazourek A křesadlo'?). Což o to, křesadlo sehnal. Ovšem to jsem netušila, že největší událostí následujícího dne pak bude 'hele dneska sme zkoušeli rozdělat oheň tim křesadlem a já netušil, že je to tak jednoduchý, trvalo to asi 20 vteřin a děsnej fajr'. Já říkám 'no jo, to je fajn', a on na to 'já už se strašně těšim, až pudem někam pryč na pár dní jako na výpravu a jak budeme křesat - dneska sme se na tréninku zdrželi, protože sme eště asi 20 min. před tělocvičnou křesali a zkoušeli, komu to de líp'. TOMU já říkám starosti. Pak jsem eště zaslechla něco o 'plechovém fetiši', ale to už jsem radši nerozpitvávala, protože to bych se dozvěděla věci...
Až jednou budu 'velká' a budu mít kamarádky, co si budou stěžovat, že ten jejich má milenku a chodí do bordelu, já budu říkat 'no jo no, to je fakt strašný; ten můj je s klukama na vejpravě a křeše si vohýnek'...

No comments:

Nejmenší ze všech mých velkých ULTRA

Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...