Už zas?

Jedno ze severských přísloví říká, že když je ryba dobrá, tak je ryba dobrá. Nikdy jsem mu tak úplně nerozuměla, ale řekla bych, že to může být něco jako Když je někdo magor, tak je někdo magor, nebo pako, což jsem včera řekla Lucii, tedy že je pako, načež ona odvětila, že "v našem týmu" jsem pako já, že na mě nemá.

Nemá. Protože narozdíl ode mě jí neruplo v kouli a nepřišla s tím nápadem, co já, a který radši nezveřejňuju. Ale má to co dělat s tím "v našem týmu". A taky s tím, že při jiném rozhovoru s L. jsem došla k závěru, že mám asi normální chapskou "krizi středního věku", se kterou na Šumavu přiběhl nejdřív pan M., a očividně to bylo nakažlivý, protože já, zakládajíc si na tom, že "mám v sobě kus chlapa", jsem to teď chytla a mám potřebu si na stará (a pěkně chromá, poslední dobou) kolena kdesi cosi dokazovat. A tak jsem se, jako zavilý odpůrce odporných komerčních megaakcí, nechala strhnout davem na Nike Run Prague a pojaly jsme to s L. tak, aby na to nikdo hlavně nezapomněl. A aby jako fakt ne, sepsala jsem to. Což by ještě nebylo tak hrozné.



Hrozný je fakt, že se mi v hlavě rodí nové a nové nápady, třeba kupříkladu nechat se dnes v noci ušlapat na MATTONI Grand Prix Praha 2011 Metro běh 10km ze seriálu závodů PIM... Tak jsem se snažila to zakamuflovat tím, že poběžím pro dobrou věc, konkrétně za Světlo pro svět, protože je znám od Miloše a Hynka a Lucie a protože žlutá je mi sympatická a světlo pro svůj život potřebuju jako sůl a taky proto, že na svých cestách, dívajíc se okolo, nepřestávám žasnout a kochat se tou krásou okolo, tak proto.



Myslela jsem si, že to toho magora ve mně potlačí. Ale magor ne, magor se tlačí na povrch, magor si stěžuje, že už dva týdny neseděl v sedle a furt jenom běhá (jestli ona za to nemůže dlouhá ruka nebezpečné Škorpilovy sekty!). Ono totiž s novou prací na nic moc jiného není čas. A jelikož dny se krátí, spousta z těch aktivit probíhá už zčásti nebo výhradně potmě (příprava na zimu?). Tak jak to udělat s tím kolem? Po prvním týdnu v práci se v pátek vracím domů něco málo před sedmou. Když si stěžuju, že nemám čas ani na Pepinu, ani na Gábinu, přesvědčí mě S., že mám ještě hodinu, než se setmí, takže to stojí za pokus. Tak jsem fofrem vyrazila testovat kousek trasy na nedělní TRANSBRODY. Hahááá, magor zajásal, nejen, že se budeme brodit, ono je dokonce ještě bahno a kluzko, budete zase, holky, vypadat jako prasata. A taky jo (škoda, že nemám fotodokumentaci, ale na to fakt nebyl čas). První brody a cesta korytem libeňského potoka ze mě udělaly vodníka, první uklouznutí v rozbahněné koleji prase. Do Zahořanského údolí už se plížila tma a když jsem Na Dolích odbočovala na žlutou směrem zpátky k Okrouhlickému polesí, podařilo se mi k smrti vyděsit dvě pubertální slečny na procházce. Jedna se ohlídla a uviděla mě, zařvala, tím pádem se příšerně lekla i ta druhá a zařvala ještě víc. Klid, holky, říkám, měla jsem chuť dodat, že se bojím skoro víc než ony, ale nešť, trasu znám a přestože slunko ještě osvěcovalo nebe zpoza západního obzoru, v údolí a v lese už padala tma a na cestu mi svítil právě vylezší (to je divný slovo, ne?) měsíc v úplňku. Na cestě do Zvole už jsem vytáhla blikačku a čelovku, pro jistotu. Ve Zvoli závora, kterou je potřeba objet vedle polem. No a magor opět jásá, jak jsem spěchala a bahno bylo rozměklé, při nájezdu zpět na asfalt jsem co? No přece uklouzla... Klopení doleva máme už s Gábinou naučené, jenom ten asfalt se mému lokti moc nelíbil. Chvilku jsem tam seděla a rozdýchávala to, znáte to, taková ta místa na těle, kam když se praštíte, jdou na vás mdloby, i když se dohromady nic neděje, no dobrý, tak hlavně aby se mi tam nic neodštíplo, hybnost ok, bolí to jako kráva, ale přece tady nebudu sedět. Jednoruč dojedu poslední dva kilometry a po příjezdu dostanu trochu čočku, ale nebýt tebe, nikam bych nejela, protožes říkal, že to za hodinu stihnu, takže za to vlastně vůbec nemůžu. Další porce čočkovky přijde, když se se vším bahnem nasoukám do chodby a S. mě uvidí ve světle, ano, takhle vypadá nefalšovaný magor v převleku za prase... Jistě v té chvíli (jako už tolikrát) litoval toho pěčlivě uváženého slibu, který před dvěma a půl lety vyslovil :o)))) V koupelně ze sebe smyju bahno i otisky Gábinina převodníku a se zvrácenou radostí pozoruji svůj krvavý loket - teorie o magorovi se potvrdila, definitivně jsem se zbláznila. A to mi do třicítky zbývá měsíc.

Přežiju???

:o)))