A ještě jeden krátký, nedělní

Ale slibuju, že jenom krátký.

Byla jsem dneska večer opět v kostole, a to ve Vršovicích, u sv. Mikuláše. Krom toho, že to je kostelík úplně prťavoučký a kromě oltářního obrazu v něm není vlastně skoro nic (jojo, něco jako oltář a pak taky pár lavic), a krom toho, že se v něm vůbec, ale vůbec netopí, byla zajímavá ještě jedna věc. Pan farář (a bohužel nevím, který to byl, protože tenhle na webu neni) byl mezi lidem a normálně si se všemi povídal a celé to bylo jaksi neformální. Tedy až na to, že kázání trvalo, no, hodně dlouho, řekněmě skoro 30-35 minut. A bylo nesmírně poučné, protože navazovalo na 1. čtení, ve kterém se Bůh zjevil Mojžíšovi a Mojžíš se ho krom jiného ptal, jak ho mají Židé nazývat, že se ptají po jméně, načež Bůh odvětil tím, co všichni správní "bibloznalci" znají, čili Já jsem, který jsem. No a tak se pan farář rozhovořil o Božím jméně, jak že to bylo v hebrejštině a že to JHVH je vlastně i v tom slovese být a že je to důležité, že ve vidu nedokonavém, čili že to bytí je neukončené atd. atd. atd. no spousta poučných věcí, z nichž část už jsem věděla (taky protože o tom jméně mluvil ve středu na semináři Robert D.), ale bylo zajímavé se tohle dozvědět v neděli místo kázání. I když chudák pan farář se občas do těch svých myšlenek zapletl a pak mu do toho někteří šťouralové vstupovali poznámkami, které si možná mohli odpustit, protože spíš útočily na nepřesnost farářova projevu, než že by zásadně měnily fakta, která chtěl sdělit. Pak se taky strhla mezi místními agilními věřícími, kteří jsou zřejmě na podobná vzdělávací kázání zvyklí, hádka nad Einsteinovým výrokem V nepochopitelném vesmíru se proje­vuje Rozum, nás lidi nekonečně převyšující. Jakási paní tvrdila, že jestli to má být definice Boha (což vůbec nikdo neřek!), že se jí to nelíbí, hlavně ten rozum v té větě, a že jestli to definice Boha není, proč se to jako v kostele učíme nazpaměť (ano, přiznávám, úmysl pana faráře nám tuto krásnou větu vštípit několikerým sborovým opakováním se může zdát divná, ale on to fakt myslel dobře, chtěl, abychom si zapamatovali hezkou a důležitou myšlenku...). Pak se přidal ještě jeden pán, že se mu věta nelíbí, což pana faráře vykolejilo natolik, že se zeptal asi osmiletého Kryštofa, jestli jemu se ta věta líbí, načež chudák Kryštof nevěděl, co má odpovědět, protože tu větu samozřejmě nechápal. No, bylo mi pana faráře líto, protože se tak děsně snažil a chtěl nás naučit něco dobrého a užitečného a kdyby si to každý sám v sobě přebral, možná by to i padlo na úrodnou půdu, ale takhle byl asi chudák akorát zklamaný, že ho jeho ovečky nechápou. Já jsem ho chápala (i když nejsem jeho ovečka, protože nepatřím do žádné zdejší farnostní škatulky, a i když v tom byla trocha té lítosti a soucitu). A odnesla jsem si kromě na kost zmrzlých rukou i nohou s sebou pocit, že to k něčemu bylo. Něco jsem se dozvěděla a v něčem to podnítilo moje přemýšlení.

Tož tolik ten krátký příspěvek. Bobrou noc.