Blázen v posteli

V pondělí jsme se s Simonem po dlouhé době dočkali divadelního představení, ze kterého jsem si slibovala, že neodejdeme, a v skrytu duše jsem doufala, že nám ho opět nezruší (což už se nám taky párkrát stalo). Konečně jsme se dostali do Divadla Kalich na Chválu bláznovství, což je hra podle knihy Norského autora Ingvara Ambjørnsena z roku 1996 Brødre i blodet, česky Pokrevní bratři v překladu Jarky Vrbové. Uff, vyčerpávající info. A to jsem ještě nezmínila, že v Norsku na motivy této knihy (A dalších volných pokračování příběhů Ellinga a Kjella Bjarneho natočili roku 2001 film Elling, k němuž scénář napsal Axel Hellstenius, který vlastně stojí i za scénářem oné divadelní hry.
Hra se hraje v Kalichu už několik let a pořád je neuvěřitelně úspěšná (a taky neuvěřitelně vyprodaná). Moje sestra A. měla to štěstí ji vidět, když hostovali v Brně a taky se jí to moc líbilo. Jen říkala, že Michal Dlouhý tu svoji postavu občas trochu přehání, což jí dneska už věřím. Trošku přisprostlá, ale pořád nemá na toho Donutila, to se mi fakt chtělo brečet. Ona ta hra je oproti filmu trochu osekaná, téměř celá se odehrává v bytě, který Elling a Kjell Bjarne dostali od města Osla (fuj, takhle to skloňovat, ale prej se to má, já osobně jsem pro tvar od města Oslo), aby se zapojili po odchodu z ústavu pro mentálně specifické osoby do normálního běžného života. Film se odehrává trochu víc venku a je v něm trochu víc postav a vůbec je takový rozmanitější. A navíc má dvě volná pokračování, zvlášť ten třetí díl se mi moc líbil.
Nicméně hra taky stojí za to, výkony obou bratří Dlouhých jsou velmi dobré a většinou i uvěřitelné, takže divákovi nezbývá, než se bavit. Nebyli by to Norové, kdyby ta legrace nebyla s trochou té hořké chuti na zadním patře, ale to se mi na nich právě líbí. Že nic není jenom černé nebo jenom bílé, jenom smutné nebo jenom veselé.
Mimochodem, ten vtip ve vážných scénách mají i Ženy v pokušení, o kterých jsem se tu zmiňovala minule.

A proč že titulek Blázen v posteli? Protože všichni víme, že já tak trochu blázen jsem (a kdo není?). A protože momentálně trávím přicházející jaro zavřená doma, v posteli. Včera ráno jsem se probudila místo kamaráda opara, který se skoro přihlásil na návštěvu v neděli (nebo že by právě proto, že jsem ho odmítla a napatlala tím hnusným Zoviraxem?), s kamarádkou horečkou, která se rozhodla pár dní zůstat a vyžaduje veškerou pozornost jen a jen pro sebe. A tak místo toho, abych se balila do Tater a chystala se na horské běhy (haha, nemám na to boty, takže by to beztak šlo jenom po asfaltu), ležím tu naštvaně v posteli a ještě naštvaněji koukám na titulní stránku nového Runu, který mi S. přinesl ze schránky, kde stojí Začněte běhat právě teď. Jasně. Celá nakřivo.

Achjo...