In the middle of the night

Už je to tady zase. Ten černý mrak, co mě honí tak poslední dva měsíce, už mě zase dohnal. A i když vím, že možná už zítra, snad nejpozději pozítří, se zase rozplyne, prostě ho nedokážu ignorovat. A tak je jedna ráno pryč, já poprvé v sezóně sleduju závody OH (momentálně je to rychlobruslení a možná uvidím i Martinu, konečně jednou, to se ještě uvidí, jak vydržím...) a nemůžu spát. Tedy ani se mi nechce lehat si do postele - ráno se u nás v pondělí vstává brzo, úplně jsem zapomněla, že výjimečně učím už na osmou a poté, co jsem vyzvedla p@pouška na letišti a strávila s ní hodinku na nádraží Florenc, odkud jsem před chvílí vrátila (mimochodem, cesta autem nocí, když svítí měsíc, byla tak kontemplativně inspirativní, že jsem si skoro přála, abych měla plnou nádrž, moře času, a jela někam hooooodně daleko), je všechno tak nějak naruby.

Jelikož ale tenhle on-line deníček neměl být primárně stěžovací, radši rychle pesimistickou notu opustím a pokusím se sdělit to, co jsem sdělit chtěla.

V pátek, po zážitku na testovacím středisku (úplně jsem zapomněla dodat, že jsem se za ten supernízký laktát odměnila dvěma DVD, z nichž ani jedno jsem o víkendu neviděla), jsem se večer vydala do kina - konečně jsem se odhodlala na Kawasakiho růži, další český film, který musel počkat na "osamělý" víkend :o) A hrozně jsem chtěla o tom filmu něco zajímavého napsat. Protože klidnou mě nenechal. Jenomže asi to bylo příliš osobní, ty pocity, ty myšlenky, co mi pak vířily hlavou, o vině a nevině, o svědomí a lidské slabosti. Protože to je přesně to, co tak strašně bolí.

Ješkovy zraky! Ona fakt jede, Martina! Já snad poprvé v životě vidím závod v rychlobruslení! - No, a už je po něm. To se teda nedá s hokejem srovnat :o)

Tak zpátky k té Růži - nic víc, než jsem napsala, už dohromady nedám. Protože kromě těch hluboce osobních odezev, co ve mně vyvolal, bych ho popsala asi přesně tak, jak to už udělala Mirka Spáčilová. I když s ní většinou moc nesouhlasím, ty slabosti filmu, které mi trochu (někdy bohužel i dost) kazily dojem, vystihla naprosto přesně. Tolik můj filmový zážitek. Vlastně ne úplně - film přilákal do kina i přesto, že ho promítají už hodně dlouho, nad očekávání hodně diváků. Dokonce i Zdeňka Svěráka, který vylezl ze sálu jenom chvilku předtím, než pustili nás :o)

No a včera byl večer lámání rekordů - ne sice tolik pozitivních, co se životosprávy týče, ale výsledkem byl velmi příjemný večer/ noc (a možná tam jsem si vybrala to polo/jasno, aby vzápětí přišel ten mrak) s Ginger Mojitem, Vanilla Manhattanem, 4x Jameson a 1x GlenMorangie - následovalo junk KFC a bageta (protože nám ujela tramvaj), ale ani jsem toho nelitovala, protože jsme se Z. probrali všechno možné, od sportu, vztahů a práce až po lingvistiku - takové kombinace se člověk zas tak často nedočká.

Za 4 hodiny vstávám. Jdu se pokusit dostat do klidu a usnout. Aspoň na chvilku. Brouk.