Už je tu zase víkend...

...a to jsem ještě ani nezapsala ten minulý. No, ono se toho zas tolik nestalo, venku jsem moc nebyla, protože teď pěkně mrzlo, a zdržovala jsem se spíš doma. Jen minulou sobotu jsem si udělala výlet ke tchýni (no jo, je to příšerné slovo, ale mamka je jenom moje mamka :o) a zaplavaly jsme si spolu a bylo to prima.
Jo a mimochodem, minulý pátek jsme se S. viděli Sherlocka Holmese, což nás tak rozpačitě naladilo (film to byl dobře udělaný, ale něco jako Avatar - příběh dost pokulhával za formou), že jsme si chtěli dát mexickou večeři v našem oblíbeném Tex Mexu, kde měli zavřeno, takže jsme opět skončili v Itálii...

V neděli jsme ale jeli do Mostu. Což je samo o sobě dost příšerné město, zvlášť, když kvůli němu musíte vstávat v neděli v šest ráno. Nemluvě o tom, že v sedm S. zjistil, že nám nesvítí ani jedna přední potkávačka, úplně zbytečně jel pro H. do Vestce a zpátky (protože i když mu ujel bus, tím dalším by tu býval byl rychleji, ale kdo to moh' s těma světlama tušit, že...). To se to zase pěkně rozjelo hned od rána. Zima byla jak v psírně, v Mostě snad ještě větší než v Praze a vůbec už nezmiňuju fakt, že tělocvična, kde jsme měli mít čtyřhodinový seminář Krav Maga byla taky silně podchlazená, čili z celé neděle jsem si odnesla především jeden velký dojem, a tím byl chlad.
Kdyby někoho zajímalo, co je to Krav Maga, tak mě se na to raději neptejte. Můj muž se do tohoto nutno říct dost brutálního sebeobranného systému zbláznil asi před měsícem a něco a já nad tím pořád ještě kroutím hlavou. Trénink prý by měl vypadat nějak takto:



Cha, mé chabé pokusy napodobit podobné pohyby jako dělá ten pán na videu, nebo instruktor Pepa, končí většinou po pěti minutách mým totálním vyčerpáním a znechucením, po kterém většinou následuje rozhodnutí, že se na to velice rychle vys***kašlu. No ale budiž, byla jsem jen na tomhle jednom semináři, nikdo po mně nechce, abych dvakrát týdně vstávala v půl šesté a třikrát týdně se nechala mučit od instruktora a spolubojovníků (nebo spolusebeobránců?), takže se nemůžu stěžovat. To si začnu, až mě můj muž začne považovat za nepřítele a zaútočí. Ale do té doby možná ještě 1 - 2 nárazové semináře zvládnu a budu se moci hravě ubránit (v neděli mi to šlo, dloubla jsem S. párkrát pod žebra, párkrát jsem nezvládla zastavit ránu a že jsem dokázala tentokrát ušetřit jeho mužství, to je mi doteď záhadou).
Co se nám ale ještě v Mostě opravdu povedlo, byl pozdní oběd. Můj úžasný mobilní přístroj obsahující Google Maps našel nedaleko mexickou restauraci (hurá! konečně mexiko!) a ta nejen že byla otevřená, ale ještě ke všemu tam obsluhovala slečna s tááááákhle dlouhýma nohama, takle krátkou sukýnkou a strašně jsme si tam všichni pochutnali. Domů jsme dorazili asi o půl sedmé, světla pořád nefunkční a já jsem teda odmítala se už kamkoli hnout.
V týdnu jsem pak uběhla svoji první patnáctku, ale to jen tak mimochodem, aby se neřeklo. Mnohem radši bych vyrazila ven...