Buď fit a získej inspiraci, 2 v 1

Tak z dalšího výletu na kole zase nebylo nic. A to jsem měla celý den volno, auto k dispozici a energii v hrsti... Jenomže počasí se opět rozhodlo, že jediný ošklivý den tohoto týdne bude právě dnešek, takže po několika SMSkách s M., kterého zase bere kyčel (no jo, je to chlap, je dia a ještě k tomu stárne) a byl pěkně nas***, že zase prší, jsme usoudili, že to tentokrát vzdáme. To jsem zvědavá, jestli se v pátek rozhoupeme (to je totiž náš náhradní termín) - to má být totiž pro změnu jednatřicet. Což se mi taky ohromně zamlouvá.
No, jako náhradní program jsem zvolila ranní procházku po úřadech - Z původně plánované návštěvy s oznámením "Dobrý den, změnila jsem trvalé bydliště, tak si to prosím někam napište, ať můžu dál jezdit bez pokut," se vyklubalo vyplňování formuláře a focení (poránu, bez jediné špetky šminky v kapse, natož na obličeji), které budou časem doufám následovány vyzvednutím si nového řidičáku. Ale ono je vlastně jedno, jakou fotku tam budu mít - na řidičáku je jenom černobílá a ještě k tomu zrnitá. Takže proč ne.
Dále následovalo asi padesát mailů ohledně práce na revizi překladu, protože moje kolegyně nemá ICQ a mně je blbý jí ho nutit. Zatra práce - jednu chybu opravíte a na dalších deset přijdete. Proto když už mi to leze krkem, krátím si čas surfováním po českých on-line denících. A ejhle, co se během dne (několikrát aktualizováno) dozvídám. Romský "princ" umřel, Romové nocovali před vinohradskou nemocnicí, příbuzní "prince" nemají peníze na převoz těla, peníze jim poskytne město, po několika hodinách už peníze na převoz sehnali, ale nemají na benzín, nakonec, ostře střeženi českými médii, olašští Romové z Rumunska, i se svým mrtvým "princem" opouštějí Prahu. Tak tohle hýbe našimi životy 5.8.2009... Pak taky ještě páně premiérova dovolená. Ach jo. To jsme to dopracovali.
A tak se jdu po poledni odreagovat do fitka. Ještě že mám to nové techno do uší - S. ho někde nakopíroval od Ivany a uložil kamsi do nejzazších koutů svého umřelého laptopu, a já ho tuhle objevila na externím disku, kam nám jeho laptop ještě před umřením zálohoval ten dobrý baculatý mladíček znalý IT, který ho měsíc opatroval a nevzdával se naděje, že přežije. To techno je totiž na běhání úplně ideální - je to přesně ten druh muziky, kterou když slyšíte, i kdybyste měli padnout, vlije se vám do žil nová energie a tělo se samo rozpohybuje do rytmu, prostě se tomu nedá ubránit. Tyhle okamžiky miluju. Protože to je mi pak jedno, že se vedle mě potí ženská omotaná potravinovou fólií (ano, já ji viděla! fakt! v šatně si odmotávala z břicha skoro celou roli takové té fólie, co do ní občas balím svačiny! - a to já si myslela, že jsem magor), dokonce mě nemůžou rozházet ani Tlustá a Seschlá, které si vybraly běhací pás pro procházku, při níž si hlasitě a nadšeně půl hodiny vyměňují nejrůznější detaily o svém soukromí (to, co jsem pak zaslechla ve sprše, tu snad ani nebudu ventilovat a raději na to rychle zapomenu - praktiky hodné pubertálních hochů postižených urputným akné popisované do nejmenších detailů se mi skutečně víc než příčí). To už jsou zajímavější záznamy z atletického mítinku na EuroSportu. Tentokrát jsem si totiž koulaře s koulařkami nespletla - zjistila jsem totiž, že koulaři (jak prosté!) většinou mají neholenou bradu a chomáč chlupů lezoucí z výstřihu. Což nic nemění na tom, že obojí pohlaví zabývající se tímto sportem dvakrát přitažlivé není. Včera jsem ve městě zahlédla páreček, jehož dámská polovina se očividně věnovala taktéž koulařině nebo jinému mužskou sílu vyžadujícímu sportu a musím říct, potkat ji v noci, asi bych před ní hodila peněženku na zem a utekla, aniž by se mě stihla na cokoli zeptat. Vzpomněla jsem si na maorskou kaskadérku z Pána Prstenů - tohle je u mě ženská, co budí respekt.
A pak že den doma je chudý na zážitky. Na tohle já si stěžovat nemůžu.
Dneska mám techno den, sílu za tři a hlad za pět. We'll see what tomorrow brings...