Václav

Nikoli Havel a nikoli Klaus. Přestože jsem měla příležitost vidět i film Občan Havel, kde se oba Václavové objevili (pravda, ten první o něco více než náš drahý současný polobůh), neměla jsem Václavů dosti a zašla v sobotu 29.3.08 do kina na film s prostým názvem Václav. A byl to zážitek opět pozitivní. Ivan Trojan mě přesvědčil, že opravdu hrát umí (podobně jako předtím v neděli na ČT1 ve filmu Brainstorm dokázal, že nehraje pořád stejně, což pro mě bylo úžasně osvěžující zjištění), Jan Budař pouze potvrdil můj dosavadní postoj k němu, tedy že ho nemám moc ráda, ale že není úplně nesnesitelný :o) Jen mi prostě typově vadí. Soňa Norisová měla moc pěkné dekolty (samozřejmě nejen to) a Jiří Lábus byl příjemně civilní. Přestože konec mi připadal trochu jako z úplně jiného filmu, celý počin mě neuvěřitelně uspokojil. Po Venkovském učiteli konečně jeden film, kdy jsem se po hodině nezačala ošívat jako že kdy už bude konec. Protože já obecně miluju devadesátiminutovky. Jak vyučovací, tak filmové :o) Míň je málo a víc je zbytečně moc.
Václav mě potěšil v mém narůstajícím zoufalství, že česká kinematografie se opravdu řítí do ř...neznámo kam. Máme dobré herce a máme docela dobré filmy.