Uf, už je to to zase da týdny, co jsem naposled psala na cestě do prahy – jindy už se k tomu snad ani nedostanu... Minulý víkend jsem totiž nikam nejela, tedy jela, ale autem, se Simonem, do V.K., a to jsem navíc řídila :o) Jeli jsme totiž na Mikulášský jarmek, co bývá každým rokem víkend před Mikulášem. Letos to bylo nějak moc brzo.
Jednu věc musím zapsat, než na ni zapomenu: naproti mně přes uličku sedí takový divný pán, trochu divně reaguje a tváří se a čte si nějakou přířučku, na jejíž titulní straně je nalepena cedule:
NEODNÁŠET! PŘÍRUČKA SLOUŽÍ VŠEM!!!
KDO JI UKRADNE, JE ZLODĚJ!!!!!
Takže už přesně vím, co je ten pán zač. A velkej k tomu. Ve flanelové košili.
Proč jedu dnes tak pozdě? Kvůli dvou věcí, jak by řekli mí slezští známí. Za prvé mě Eva nadchla po dvou letech pro jistou akci s aerobikem a já se rozhodla jít si po dlouhé době ‚trsnout‘ – a bylo to fajn!!! Byť jen hodinka a půl mi připomněla ty roky, kdy jsem na aerobik chodila každý druhý den. Ale ty už taky pominuly. Teď chodím občas na spinning Btw. když už jsme u toho spinningu, měla bych se tu zmínit o Jardovi :o))). Ale budiž, o něm po něm.
Po kom? Po chlapovi, který byl dalším z důvodů, proč dnes zůstat v Brně. Sveinovi je těsně před padesátkou, vyučuje norskou literaturu na UiA, kde jsem trávila podzim 2004 (kdy to ještě byla HiA) a vedl mi tehdy bakalářskou diplomku. Zlatý člověk, pozval mě k nim domů a udělali mi vafle a blaudkage a vůbec se o mě moc hezky staral. Přesto že jsem tehdy měla potíží víc než dost, podařilo se mi odjet s pocitem, že jsem se spoustu věcí naučila a dokonce i s úvodem oné diplomky. No a Svein přijel v úterý do ČR a do Brna a měl tady úžasnou přednášku o současné norské literatuře pro mládež a M. mi dokonce dovolila (ba dokonce mi to téměř nařídila, i když mi tím udělala vlastně strašnou radost), že se mám se Sveinem chvilku sejít. A tak jsme dnes byli na obědě v mé oblíbené restauraci Piccolo Mondo a strávili spolu úžasné dvě hodiny povídáním o spoustě věcí jako je studium norštiny tady, u nich, moje i jeho práce, jeho rodina, Kristiansand, moje plány do budoucna a plány jeho dětí (Synnøve, 18 a Olav, 14) a jeho plány, až mu bude 50 :o))) Připadala jsem si po dlouhé době opět jako student norštiny, který mluví norsky a mluví o něčem a ne o ničem.
No a teďka ten Jarda. Jaroušek je Krokodýl (103 FM, resp. kg) a taky masér a instruktor spinningu, potápění a brzo ještě fitboxu. Začalo to tím, že jsem se pár týdnů po zk*** říjnové nemoci vypravila na spinning a on mi nabídl, abych k němu zašla na masáž. A tam mě tak zrasoval, že jsem ještě dva dny sotva chodila :o) Ale podařilo se mi odbetonovat moje betonová záda a za to jsem mu nesmírně vděčná. Od té doby jsem u něj byla ještě dvakrát a dycky, přestože řvu bolestí, strašně se nasmějem. A on si teď ze mě dělá dycky na středeční večerní hodině srandu. Na té poslední mě nechal málem umřít vyčerpáním (a to furt tvrdí, že vůbec nedotahuju!!!), ale pak mě prej vychválil nějakému starému chlapovi, co prej říkal, že su šikovná a že su gumídek. Prej jako že tak skáču. Tak to jsem se skoro urazila. Ovšem tento týden se mi takových poklon dostalo více. Když jsem Jardovi řekla, že mi je prd platné, že se líbím nějakému starému chlapovi (kterej o mě navíc říká gumídek), řekl, že se líbim aj jiným, ale vlastně z něho vylezlo, že ten kluk je úchyl. Což zcela potvrzuje moji teorii, že se líbím starým, debilům, nebo úchylům. Pak je tu eště škatulka 103-107kilových chlapů a tu bych nekomentovala.
Ovšem kapitální poklonu mi složil jistý nejmenovaný velmi vážený mladý muž, který když se doslechl, že hraju squash, začal se zajímat, že by jako třeba někdy... ale když jsem řekla, že se to teprve učím, udělal ksicht a řekl: „Hm, tak to ne...“. Když se ho pak kolega otázal, jestli teda se mnou půjde na squash, odvětil, že „až se to naučí“. Což mě dožralo a tímto jsem s nejmenovaným skončila, byť jsem s ním nikdy nic nezačala. A nepomůže mu už ani svetr od Tommyho Hilfigera, který se mi tak líbil.
Mé rozhořčení však nikdy netrvá dlouho. Přichází nové a nové dny, podněty, impulsy, noví a noví lidé, ergo muži, a ti stojí za rozčilování ze všeho nejmíň. Na squash můžu jít i sama (což jsem si dokázala v pátek) a pak – vždycky můžu odjet domů, do Prahy, kde mám svého (nejen squashového) partnera. Ten se ovšem po zbytek týdne (narozdíl ode mne) nevěnuje nahánění bab, nýbrž šití. Pokud zrovna nedokončuje bakuli (rozuměj ‚bakalářskou práci‘). Pan psycholog totiž (ANO, JEŠTĚ STÁLE!!!) šije. Mám dojem, že do svatby se to naučí tak, že problém, u koho si nechat ušít svatební šaty, bude vyřešen. Akorát to bych si musela vzít někoho jiného, protože ženich by šaty nevěsty vidět před svatbou neměl. Že.
Uf, už jsem tu zase vyslepičila takových slepičin, že se to nehodí. Čtenář opět nabyl dojmu, že nedělám nic jiného, než že naháním chlapy, chodím s nima do hospody a na kafe a občas je pomlouvám. Ale to je jen zdání. O nudných každodenních záležitostech jako je práce a škola nestojí prostě za to psát, rutina se den co den, týden co týden opakuje, nevyspání se prohlubuje, usínám na hodinách cizích i vlastních, liju do sebe litry kafe a snažím se vydržet do víkendu, kdy to stejně nedospím. A o tom se fakt píše blbě.
Stokrát líp se píše o tom, že vyšel nový Balabán, s CD z autorského čtení, kterého si možná jednou koupím. Ale prozatím jsem investovala do knih jiných – dám si je pod stromeček a proto o nich nemůžu mluvit :o))) Jsem na ně zvědavá. Tedy na jednu. Tu druhou už jsem četla a mám ji vlastně jen do sbírky, bude mi napořád připomínat jeden víkend v únoru 2007 strávený ve městě kdysi rozděleném dlouhou a nerozbitnou Zdí. No a zbytek jsem investovala do knih pro lidi kolem, mohla bych jich nakoupit tuny a rozdat tuny a pořád by to nebylo dost. A všechny ty knihy jsem už rozdala a všechny svoje dárky (raketu a nové boty) už využívám, takže čas Vánoční nebude narušen konzumem, nebude co shánět, kupovat, dávat, dostávat... To si to ale hezky maluju. Ještě nemám ani hotová vánoční přání... A dost. Dostala jsem se k přemýšlení o nakupování dárků a to už je trochu mimo mísu. A tak zaklapnu monitor, po příjezdu do Prahy příspěvek zveřejním a tím končím. Tvá Máňa. Teda w.