...and back in Brno

Oh dear, what a wonderful feeling!!! Regardless of the bloody f***ing rainy weather out there, I feel absolutely great, sittin' on a cozy sofa in my favourite café in Brno, writin' today's blog spot - what could a café person like me wish more???

Venku už od včerejška (zřejmě nepřetržitě) prší a knihovna otevírá (k mé mírné nelibosti) až v 11. Ovšem nemohu jim upřít, že mi vyhledali doposud (až na jednu) všechny knihy, které jsem potřebovala, a tím pádem ten můj výlet nebude až tak zbytečný. Díky WiFi kartě (za kterou vděčím Marťasovi a jeho trpělivosti a kterou teď hojně využívám i v Praze, poněvadž nám byl konečně nainstalován WiFi router - přes který se ovšem Simonův notebook se systémem Windows Vista odmítá připojit k netu) můžu být on-line téměř kdykoli a kdekoli - což je velmi příjemné, zvláště když zjistíte, že je tu potřeba dát příkaz k úhradě, tu objednat knihu, tu stáhnout z webu formulář k potvrzení... A všechno je rázem ještě jednodušší než doposud.
A další milou zprávou, kterou jsem obdržela včera při návštěvě své milé sestry, je fakt, že týdeník Respekt konečně dostál svému slovu a změnil formát. To znamená, že si ho odteď mohu kupovat i já, kteréžto dosavadní formát na cestách dosti nevyhovoval. Protože čtení novin v autobusu je dost nepohodlné. A co si budeme povídat, i ty černé upatlané prsty se v tom autobuse těžko myjí. Ne že bych se teď už při čtení Respektu nezapatlala - kus té tiskařské černi tam pořád zůstává. Ale z kompaktního formátu v barevné obálce už se jí na moje ruce nedostane tolik. Já vím, že stejně nebudu číst všechny články, protože většině z nich nerozumím. Ale pořád jich tam pro mne zbude víc než třeba v Reflexu.

Dlouhé hodiny v práci jsem si o prázdninách občas krátila pročítáním nejrůznějších českých médií. Výsledek byl jediný - jsem přehlcena a přesycena informacemi o nechutných bojích druhé míze podlehnuvších pánů Topolánka a Paroubka, vím přesně, komu jaké dítě se narodilo, ale například vůbec nevím, na který film stojí za to jít. Což mě štve ze všeho nejvíc. Protože ať si přečtete recenze na idnes, ihned, fffilm (recenze pro čas. Cinema), v Lidovkách, nebo v již výše zmiňovaném Respektu, případně Instinktu (který jsem si koupila do autobusu na cestu do Brna), každý vám řekne něco jiného. Tedy pokud jde o filmy, které mě zajímají - např. Transformers, Medvídek, Bournovo ultimátum, Faunův labyrint, Denní hlídka a Hvězdný prach. Bohužel si na ně na všechny budu muset udělat časem názor sama, což ale při jednom filmu týdně znamená skoro dva měsíce času a min. 600kč. Pokud se ovšem nezachovám jako pirát a neopatřím si jejich kopie jinou cestou. Což u filmů tohoto typu, tj. filmů promítaných v kině, nedělám.
Co ovšem vřele doporučuji já, a o čem se jmenovaná média nezmiňují ani okrajově, je dlouho očekávaná druhá série IT Crowd. Odkaz na první díl naleznete v nabídce v pravém sloupci a musím říct, že je to dle mého zatím asi nejpovedenější díl. A vůbec nevadí, že nemá titulky. Pokud totiž rozumíte slovům 'gay' a 'disabled', případně 'telly', 'newspaper', 'staff' a 'stolen wheelchair', mohlo by vám to úplně stačit. Já a S. jsme se u tohoto dílu už dvakrát málem uřvali smíchy, a to v obou případech po desáté hodině večerní, z čehož měli naši podezřelí sousedé jistě velkou radost.

A heleme se, bude hnedle 11! Vzhůru za vzděláním!!!