That's it. Finishin' my 'summer job' recently, gettin' ready for another job /and school, too/ and tryin' to summon a bit of the lackin' energy. And, at this very moment, listenin' to Harry Potter and the Deathly Hallows mp3s. Splendid! Jim Dale is even better narrator than Stephen Fry! Well, at least in some ways – he is really good at changin' voices and expressin' the characters. And, despite having lived in the US for quite a time, his English is nice to listen to – British, in many ways. I promise, I am not goin' to tell what the story is about for those who'd like to read the story on their own. I'd just like to say that I liked it and despite its rather high complexity and a few moments that could have easily been omitted, 'for the greater good' of the story. However, as long as my favourite character has been made the main moral hero and winner (though I must admit that he was weak and dark and evil – in some way), I am perfectly content. :o)
Je zvláštní, že mám zase chuť psát. Celé léto byla někde ztracená, zavřená v šuplíku nebo kdovíkde a najednou, najednou se pozvolna vynořuje. Ta potřeba sdělit věci, které jsem celé léto sdělit neměla příležtost. Rozuměj, tu správnou příležitost. Ano, v autobuse na D1 jde ono sdělování dost těžko, již nespočetněkrát jsem se zde ne příliš lichtivě vyjadřovala k jejímu dosti ubohému stavu, ale přece. Od rána jsem ještě nemusela řešit žádné složité úkoly týkající se denní agendy příliš zaměstnaného šéfa, ani poslouchat strasti a radosti kolegyně se stejnou potřebou sebevyjádření, jaká je vlastní mně samotné, ovšem se zcela jiným okruhem zájmů :o) Nikdy bych nevěřila, že ten pocit úlevy bude tak markantní. A to jsem ještě úplně neodešla.
Poslední zpráva z našeho 'ideálního' doupětě tudy proběhla už hodně dávno, a to, že jsem zakoupila nového domácího mazlíčka, aby S. tolik neoplakával toho předchozího.
Bridelius se ukázal být více než náhražkou – je to sociální tvor s výraznýma ušima, takže když si dřepně na zadní a z podsádky klece mu čouhají jenom černé korálkovité oči a ony poněkud větší uši, není možné odolat a nevěnovat mu pozornost. *právě jsme minuli náklaďák plný lahví s (nejspíš kapalným) plynem s nálepkami mého nejmenovaného nadnárodního zaměstnavatele :o)))* A pak se přistihnete, že uplynulo 20-30 minut a vy ještě pořád fascinovaně zíráte na to, jak zvětšující se chlupatá koule ukusuje z celozrnného lupínku, neslyšně luxuje slunečnicová semínka z vaší dlaně, nebo se pokouší nalézt únikovou cestu z gauče, ze kterého mu nedovolíte spadnout a do nějž se nelze zahrabat. Asi po dvou týdnech pobytu u nás obdržel Bridelius darem od Barunky půl kokosové skořápky. Což ovšem nebyl příliš prozíravý tah, jak se nakonec ukázalo.
Bridelius se do své skořápky zamiloval natolik, že přestože je mu malá, nevylézá zpod ní jindy než na jídlo. Kdybyste ji náhodou nadzvedli, uvidíte, že je pod ní zkroucený v nejrůznějších nemožných polohách a divili byste se podobně jako my, že tam vydrží. Ale to on jo. A tak jsem usoudila, že nemáme křečka, ale nejspíš želvu. Ovšem pouze za předpokladu, že pominu jeho superrychlé úprky a skoky napříč klecí. To by žádná želva nedokázala. A tak máme doma tu nejrychlejší, nejchlupatější a nejušatější želvu na světě :o)))
No comments:
Post a Comment