Co bylo dřív? Umakart nebo Nebe pod Berlínem?

Ano, zase 'mám ale starosti'. Včera večer, po tom podělaným dni, který skoro ještě podělaněji skončil (a už je, díkybohu, za mnou), mi na posledních stránkách knihy Nebe pod Berlínem vlezl do hlavy brouk. A nebyl to mozkožrout, protože ten už tam dávno hlady umřel, kdyby to někoho zajímalo.
V mém životě to bylo tak: loni, když jsem byla v Irsku (blíží se výročí mé anabáze!), jsem mailem obdržela ukázku z alba projektu pod jménem Umakart. Absolutně jsem netušila, o koho jde, ale písnička Město se mi usídlila v hlavě a přehrávala jsem si ji ve tři ráno pořád dokola. Takže první byl Umakart. A až po něm, a bohužel až PO návštěvě Berlína, přišel Jaroslav Rudiš a Nebe pod Berlínem. Pro toho, kdo zná Berlín, nebo komu i za tak krátkou dobu, jako mně, učaroval, zcela 'esenciální' kniha. No a na předposlední stránce? Písnička Město... Hleděla jsem na to a dumala, jestli v tom neni nějaké to 'znamení' :o))))) No asi nebylo, ale strašně mě to potěšilo a samozřejmě, že ten brouk, co mi vlezl do hlavy, začal hlodat a hlodal a hlodal. Co bylo dřív? Rudiš? Umakart?
Odpověď je více než prostá. Jak je patrno z webu Umakartu, vznikli až PO vydání knihy (2002) a Jaroslav Rudiš jest člověkem, který je v projektu namočen :o))) No, pomalu si začínám říkat, jestli se nemám pustit do Grandhotelu. Jenomže o tom už se nikdo nevyjadřuje tak lichotivě. Až na to, že Honza Muchow za hudbu k filmu dostal Českého lva. A Honza Muchow je taky umakartovej. Takže možná než na knížku si počkám na novou desku Umakartu :o)