Bukovina

Tak aby bylo jasno - já tam byla taky. Čili je přirozené očekávat, že k tomu budu mít taky co říct. A tak jsem si počkala, až to Martina a Machy pěkně popíšou, abych už mohla jen tak "přicmrndávat". Protože od někoho tak dokonale zmateného jako jsem já (dobře, roztržitostí ještě na 12Honzu nemám a tolik zážitkové jako on se mi nasbírat asi nikdy nepodaří:o))) se nic moc jiného čekat nedá.

0. příprava: Speciálně pro Leonu a Honzu, kteří tady posledně vyslovili obavu o můj zdravý rozum při mých zoufalých úvahách nad neoprénem od t., uvádím, že jsem si vědoma faktu, že objektivně tlustá nejsem. Že mám problém se narvat do neoprénu po chlapovi, co má poslední dobou lýtka menší než já a stejně remcá, to už je čtyry, prostě se to vyřešilo jednoduše - žádný neoprén jsem nepotřebovala a tudíž jediné, do čeho jsem se musela nasoukat, byl můj nový TT obleček, který naštěstí nikdo přede mnou netestoval, takže nebylo s kým se porovnávat :o)))))))) Přípraveno, nachystáno, sbaleno, rozloženo, naloženo, vyloženo, složeno, vybaleno a start!

1. plavání: "Nás prsařů" tam bylo víc než dost. Ale jelikož to dýchání je trochu problém, hned při počátečním vlnobití piju to zelené bahno víc, než je zdrávo. Pak se několik desítek až stovek metrů topím, lapám po dechu, marně vzpomínám na uklidňovací techniky, které by mi před smrtí utonutím mohly posloužit. Nechám se nést davem, plavu v chumlu a rvu se o místo, přece nebudu čekat dozadu na svůj prostor, abych mohla někomu ukázat, že umím plavat. Lezu z vody a nevěřím vlastním stopkám, je na nich něco kolem 15 minut. Tohle nebylo 750m, to ať mi nikdo netvrdí.


2. kolo: Trochu chladné nohy, pro začátek, ale první (a ještě na dlouho jediný) táhlý kopec mě zahřeje, až se mi to přestává líbit. Snažím se nedávat moc lehké převody, ale s Gábinou je fakt dřina. Je to holka milá, ale trochu těžkotonážní. Ještě že jí aspoň to houpání jde zarazit. Jedu jako tank, trochu se kochám výhledem na Trosky, co si o nich nejdřív myslím, že je to Bezděz, ale naorientaci v mapách není čas. Funím jako lokomotiva, nejeden chlap (a jedna holka) mě stáhne, ale nechávám za sebou minimálně dvě ženské, jen tak dál. Tu, co mě předjela, pak potkávám při sjezdu dolů, stojí u silnice s těma krásně modrýma pláštěma a tak si říkám, hezký jsou, ale co z toho, když je v nich teď ďoura, pánbůh zaplať za můj tank :o) Jsem sobec a všechny defektáře minu téměř bez mrknutí oka a řítím se zpátky do depa.


3. běh: Jediný důležitý poznatek - bolí. Úvodní vyřazovací kopec vyřadil z běhu snad 100% závodníků, včetně mě, ale vyjdu ho spolu s tepem až do závratných výšin a pak už se pokouším klusat. Jde to dost ztuha, ale představa, že do půl hodiny už bude mému "utrpení" konec, mě žene vpřed. Poslední 3km prakticky výhradně po slunku, pálí jako pominuté, umírám žízní. Ve finiši ale zapnu a když probíhám cílem, málem vrhnu ten jeden gel a tyčinku, co jsem do sebe cestou poctivě nasoukala, na toho chlapíka, co mě odčipovává. Ale není to tak děsné :o)


4. tým: Byl výborný, jen škoda, že je ten Machy chlap. Být ženská, jsme na bedně. Ale slíbil, že do příště s tím něco udělá. Tak jenom aby :o) Jak Martina, tak Machy jsou naprosto skvělí, mají poctivě radost až na kost, i za mě. Já ji mám taky. Jenom na to občas tak úplně nevypadám. Jsem ráda, že jsme v tom nebyli každý sám, ale jako tým. Moc příjemná zkušenost.

5. support: Až na počáteční výpadek způsobený nedostatečnou disciplínou se můj drahý muž ukázal jako dokonalý kouč a fanda v jedné osobě. Chystal mi věci, uklízel je, povzbuzoval mě a ještě mi zvládl hlásit pořadí (sice někdy špatně, ale to nevadí :o).

6. pro příště: Příště prej žádné upgrady dresu, zdržuje to (ono se mu to řekne, ale ten běh prostě ženské jako já bez horní "výstuže" nedávají a cyklodres má zase praktické kapsičky) - bude to chtít vychytat. Příště prej žádné ponožky. Taky zdržujou a kdybych měla ty dvě minuty, mohla jsem být na bedně. Nebo ne? :o))))) Příště prej bez kraula do rybníka nelez. A má pravdu. Úspora místa, snazší dýchání a menší pravděpodobnost utonutí za to stojí. A pak hlavně natrénovat přechody z kola na běh.

7. konkurence: Když závodíte s robotem, kterého nezastaví žádná překážka, natož vlastní dvě děti, to se pak těžko honí minuty. Až budu mít dvě děti, budu mít taky takové bicáky a nohy? :o)))))

8. po: Regenerace prací v zahradě a spánkem do 6:30 není nejlepší nápad. To se vám pak můžete stát, že upečete cuketovou buchtu z okrasné dýně a na silniční kolo si oblečete gatě s megadírou na zadku. Pak se nelze divit, že po zbytek dne radši nevylézáte z baráku. Regenerace taky až na kost :o)

9. příště?: Když už je řeč o tipech na zlepšení, to se asi předpokládá, že tohle nebyla startovní a zároveň konečná stanice. Ale jak to udělat, aby to tak nebolelo, bylo to jiné, ale pořád tak zajímavé? Budu o tom přemýšlet...