En privattime

Så kommer det nærmere og nærmere. Og det føles verre og verre...
A abych se z toho nezbláznila, protože jsem toho v noci moc nenaspala, vypravila jsem se dopoledne na spinning. Sice mi přišlo trochu divné, že je hodina v 10 dopoledne, ale řekla jsem si, že bych to rozhodně měla zkusit. Protože jít spát ve dvě a nemoct usnout do tří je taky divné a taky se to musí zkusit. Stejně jako vykrást se z bytu, zatímco se S. sprchuje, a koupit snídani, aniž by zaznamenal, že jsem byla pryč. :o)))
No a tak jsem na 10 přišla do fitka a v sále nikdo nebyl, tak jsem si sedla a čekala. A v 10 přišel instruktor (takový hubeňoučký šampónek, ale kupodivu sympatický) a pak už nikdo. Tak jsem se ho zeptala, jestli takhle to má být, a on že normálně bývá tak 7-8 lidí, ale možná že maminy zůstaly doma, když venku chumelí. Tak jsem se ještě pro jistotu zeptala, jestli jako pojedem a on že jo. A nejen že jsme jeli celých 50 minut, ale taky jsme se neflákali a soutěžili v tom, kdo se potí víc. Myslím, že nakonec Martin vyhrál. Ale není se co divit, když jenom za dnešní den odjede 6 lekcí. To bych byla pod kolem i s úrokama. Nicméně jsem zjistila, že nejnovější Coldplay a The Killers jsou skutečně hitem sezóny a nesmí chybět ve sbírce správného pražského spinning-instruktora. Asi se jím taky stanu. Abych mohla lidem pouštět dobrou muziku :o)

Pro jistotu jsem se rozhodla odpočívat u norského filmu (součást přípravy na čtvrtek) a asi jsem to neměla dělat. Zjistila jsem, že norské filmy jsou divné, v Norsku žijí buď nacionalisti, nebo spisovatelé, nebo psychicky narušení lidi se sklony páchat sebevraždy. Nebo kombinace obojího. A že jim vůbec nerozumím, protože rychle mluví i titulky a já je nestíhám číst.

Jo a kdyby někoho zajímalo, co to znamená norsky kjip (protože mně to vrtalo hlavou po celý film), tak je to jako "pitomý, mizerný, blbý, ubohý" a není to nic jiného než anglické cheap. Což mě teda za Nory upřímně dojalo. Takovouhle hrdost a lásku k vlastní řeči bych chtěla mít. Číp!