Café Orient and a bit of Prague

Je pravda, že poslední dobou nemám chuť psát česky. Ne že by mi ta angličtina zas tak šla, ale možná se za ni trochu schovávám. Jenomže anglicky nerozumí všichni. Takže čas od času je potřeba vrátit se k rodné řeči, obzvlášť, pokud má být řeč o procházce srdcem naší drahé (a mnou často zároveň nenáviděné) x-věžaté matičky.
Jelikož jsme dvoučlenná banda regulérních povalečů a kromě sobotního squashe se nám většinou (alespoň teď v zimě, kdy většina tvorů nám podobných spí zimním spánkem) do žádné přílišné aktivity nechce, rozhodli jsme se pro kompromis, a to pro procházku spojenou s trochou toho 'kavárenského povalečství'. S. navrhl kubistické Café Orient (podle webu snad dokonce Grand Café) v Domě U Černé Matky Boží, což je rozhodně zajímavý zážitek. Tedy pro nás, co máme rádi hezké prostředí, architekturu a kavárny.
Jenomže prvorepubliková kavárna tohoto typu vyžaduje také jistý standard v přístupu. A ten tady, jak jsme se (ne příliš nadšeni) přesvědčili, selhává. Jaksi jsme očekávali, že nás při vstupu přivítá elegantní číšník, usadí nás k nějakému volnému stolečku a mile se usmívaje nabídne nám denní menu, případně doporučí delikátní zákusek. Chyba lávky. Obsluha si nás sice všimla záhy, ale číšník s umaštěným mikádem se k našemu stolu spíše doklátil a dopohupoval, než aby přišel, a pak se rovnou zeptal: Tak co to bude? Sdělili jsme mu svou objednávku a očekávali, co přijde.
Ve chvíli, kdy se S. zvednul, aby si došel do auta pro zapomenutý mobil, se dopohupoval onen číšník se dvěma čaji, které na stůl nedbale pohodil, takže z toho mého kus vylil. Pak zjistil, že je dal obráceně a začal s nimi hrát škatule škatule hejbejte se. Naivně jsem doufala, že ten rozlitý vezme a přinese nový (protože ten hrníček na talířku fakt plaval), ale on prostě jen vyměnil pytlíky s čajem a nechal to být.
Budiž, je mi jasné, že si moc vyskakuju, ale bohužel jsme se S. ten typ lidí, co si na přístup obsluhy k hostům dost potrpí. Protože dobrá restaurace nebo dobrá kavárna nestačí sama o sobě, vyžaduje také dobrý (ne-li lepší nebo perfektní) přístup. Zvlášť pokud jde o podnik, u něhož je tak trochu očekávatelná prvorepubliková úslužnost, zájem o klienta, a bezchybnost služeb. A nic z toho se nedostavilo. Jeden číšník se klátil, druhý byl o něco méně, ale pořád až dost free, a přestože měli oba stejnokroje, ani jeden z nich nevypadal upraveně.
Rozhodli jsme se ještě chvíli posedět a dát si zákusek - ve vitríně vypadaly všechny lákavě. Já jsem vsadila na carrot cake a S. na své oblíbené horké maliny s vanilkovou zmrzliou. Dort se, musím uznat, povedl. Zmrzlinu však zřejmě, aby zajistili horké maliny, strčili do mikrovlnky, takže se roztekla dřív, než ji přinesli. A tak, kdybych měla tento "nevšední" zážitek zhodnotit, byla bych dost rozpačitá. Prostředí jako takové je úžasné a pokud si chcete dát kafe a dort, možná by to mohlo dát dohromady i 8 bodů z 10. Ale pokud čekáte něco víc, body půjdou už jenom dolů :o((( Což mě víc než mrzí.
Podobně rozpačitou zkušenost (no, bylo to lepší, ale ne zas tak o moc) jsme onehdá učinili v Café Louvre. Člověk by si řekl, že když se někomu chce znovu obnovit něco tak úžasného, jako jsou tato místa, má ke kavárenství asi vztah a záleží mu na lidech, kteří tam budou chodit proto, aby si odpočinuli od shonu velkoměsta, aby se na ně někdo třeba usmál a aby si měli kde v klidu přečíst noviny u voňavé kávy nebo čokolády. Ale taková místa aby člověk pohledal. Nebo předraze zaplatil. Ale pravda - ještě jsme nebyli v Kavárně Slavia. Třeba to tam bude lepší ;o)

*** návdavkem pár obrázků - Praha je někdy přece jen krásná... i když je hnusně :o)