Vývoj... updated aneb Vývoj!

S. je obdivuhodný muž v několika směrech. Někdy je až moc vzorný a moc hodný. A někdy mu některé věci nedocvaknou a někdy odmítá ustoupit ze svého stanoviska, byť stojí pouze na jeho vlastní neochotě k obětem. Ale jedna z věcí mě na něm fascinuje, a to jeho přístup k čemukoli, do čeho se pustím. Když totiž objevím něco, co mě začne aspoň trochu bavit, jeho zásadním postojem je, že bych to měla dělat a věnovat se tomu, protože přece když mi to tak jde... (i když mi to třeba zas tak nejde, ale prostě se mi povede jedna seminárka, nebo někdo něco poznamená, nebo si zase jednou lidi myslí, že jsem lepší, než ve skutečnosti jsem – protože mimikry pro zakrytí neschopnosti, to je jedna z nejvyvinutějších součástí mé osobnosti) A tak jsem se postupně dozvěděla, že bych se ROZHODNĚ MĚLA VĚNOVAT současné norské literatuře pro děti, pro dospělé, norštině teoreticky, české literatuře pro děti, starší české literatuře, aerobiku, ježdění na kole, spinningu, učení, historické gramatice češtiny, současné české próze, psaní a naposled také vývoji češtiny. A to jenom proto, že se mi povedla ta jedna zkouška (budu-li upřímná, a vím, že někteří lidé mi to stejně a zase nebudou věřit, dostala jsem VELMI LEHKÉ otázky, tedy ty, které jsem považovala já za velmi lehké, a když jsem pak o svém výkonu podávala zprávu na jistých vyšších místech, skoro jsem cítila, že dostat vývoj pravopisu snad ani není hodno jedničky, to by přece dal každý... ... ...každý, kdo měl to štěstí, co já, a hrabe se ve starých tiscích už nějakou tu dobu a většinu období má „ohmataných“). No nic, S., protože mě má rád a podporuje mne v mých úspěších (a nejen on, pravda, nesmím zapomenout na jiné, kteří si dali za úkol zbavit mě mých dlouhodobě pracně pěstovaných mindráků!), požadoval aktualizaci posledního zápisu. Tak tady je. Jsem zase o kus dál. Nebo blíž? A čemu? :o)))