Blogging Culture

Už jednou (a nutno doznat, že to bylo ještě v dobách, kdy se toto místo nehemžilo takovými banalitami jako od letních prázdnin, ale příspěvky v něm byly označovány za svěží, vtipné apod.), jsem se zde vyjadřovala k tomu, proč píšu. A včerejšek mě tak trochu k tomuto tématu zase dovedl, a možná taky trochu ta reklama v MF DNES (o které jsem mimochodem ještě na jaře tvrdila, že ji nečtu) na web s blogy čtenářů tohoto periodika (v podobě papírové i elektronické). Kdybych chtěla hodně exhibovat a kdybych si myslela, že mám světu co říct, zřídím si blog tam. Ale takové ambice nemám. Vlastně žádné ambice nemám.

Občas jsem akorát, jak někteří říkají, "držka nevymáchaná", která to ovšem nemyslí zle, ale ta držka je taky pěkně naivní a upřímná, protože říká, co si myslí, a hlavně tak nějak nepočítá s tím, že ne všichni pochopí její myšlenkové pochody a veskrze dobré úmysly. Jen si někdy nemůže vybrat, která pravda je lepší. A tak sem "nableje" všechno. Až si to jednou přečte někdo, koho jsem se jakkoli dotkla, mám smůlu. Ale to by v mém životě nebylo nic nového. Stydím se, stydím se strašně, co že jsem to byla za debila, ale mezi náma, udělala jsem ve svém životě spoustu mnohem horších kiksů, než je lítání s dřevěným mečem. A jelikož žiju v éře internetu a jsem tzv. "na lajně", zanechala jsem za sebou už bezpočet identit a také lidí, jimž jsem (byť krátce) zasáhla do života. Dneska žiju vcelku nudně, ale když se to vezme kolem a kolem, kdyby někdo chtěl, může toho na mě vyhrabat... No jejej! :o) Takže, milé kolegyně a kolegové bloggeři, psaní zanechat nehodlám, i když se v něm často dostávám do sfér hluboce intimních. Jako u každého autora je totiž nutno brát v úvahu jistou dávku stylizace a zjistíte, že ne všechny špendlíky, které jsem u nás při uklízení našla, byly tak nebezpečné, že ne všichni lidé mi leží v žaludku a že ne všechny věci mi stojí za vztekání. A taky že nejsem zas tak skvělý řidič, kůň, co mi ho prodali, nebyl můj, a že i každý milosrdný samaritán má své temnější stránky. A potřebuje autoterapii. Přestože zrovna tenhle způsob, čili psaní, je dneska "in".

Well, and be sure that I am very much aware of all the mistakes I've made in my English posts. 'm just tooooo lazy to correct them. :o)