Prej že nenapíšu. Napíšu.
Protože už skoro hodinu, a vlastně možná už víc než hodinu, čekám na tu bouřku, co obcházela kolem v Bystrci, blýskala a hřměla, první kapky padly, větve stromů se ohýbaly, dokonce na FF se mnou docestovala, a ona pořád nic. A vsadím se, že ve chvíli, kdy zvednu zadek a rozhodnu se jít do kanclu, abych si nakopírovala materiály na dnešní a zítřejší výuku, spustí. Tak nevim. Mám čekat, nemám čekat...
(Asi zdrhnu. Protože na dvorečku hraje nějaká příšerná místní kapela a ten zpěvák, to snad ani neni zpěvák. To se nedá poslouchat. To radši půjdu vyvolávat déšť.)
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Nejmenší ze všech mých velkých ULTRA
Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...

-
Na prahu roku s osmičkou na konci, ve věku, kdy bych mela bilancovat svou kariéru, možná rodinný život, sbírat zářezy na pažbě zbraní, které...
-
Na OTOB vyrážíme ve čtvrtek odpoledne. Z práce prchám 12:30 a cestou kupuji poslední chybějící položky na seznamu výbavy, abych 13:00 před ...
-
Dlouho jsem se chystala, dlouho přemýšlela a dlouho plánovala, co a jak sem napíšu, až tohle všechno bude za mnou. Za námi. A zároveň před n...
No comments:
Post a Comment