Chaozzz...

Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila, že nemusím být vždycky ve všem nejlepší a že samé jedničky nebudu donekonečna dostávat zadarmo, jenom za to, že mi Bůh nadělil kus té přirozené inteligence a vnímavosti a chápavosti, díky níž jsem nemusela základku prosedět nad knížkama (i když si to o mně všichni spolužáci mysleli, protože jsem nechodila ven a moc s nima nekamarádila). Na gymplu jsem zjistila, že se budu muset učit, trochu bojovat se svou leností a občas připustit, že na něco nemám. Což se mi připouštělo samozřejmě mnohem snadněji než to, že v tělocviku jsem byla vždycky byla 'mimo tabulku, tak na šestku!!!', jak říkala moje učitelka. Bouřila jsem se proti tomu všemožně, proplula jsem s odřenýma ušima a nejinak jsem začala i na vysoké škole. No a pak, i když jsem věděla, že je to převážně vlastní vinou (rozuměj leností), a možná právě proto, že jsem to věděla, jsem nabyla dojmu, že na tohle prostě nemám. Že co nenačerpám z toho daného shůry, to se prostě nenaučím. A i když jsem občas měla pocit, že nejsem tak úplně ztracený případ, došla jsem k závěru, že na vysokou školu nepatřím. Ale tak nějak jsem se s tím pořád rvala a rvala, až přišlo období, kdy jsem pochopila, že když chci, tak na to mám. Tož to jsem se naučila, end of story.
Ale ono to nestačí. Ono nestačí vědět, že v hlavě něco mám. Dokonce ani nestačí vědět, co tam mám... Protože když to pak nejste schopni sesumýrovat a dát dohromady do souvislého projevu, ve kterém řeknete přesně to, co vám běží hlavou, tak, aby to pochopili i ti kolem, tak nějak to nemá smysl. I když blb nejste, jako blb si připadáte. No jo. A pak, když se to snažíte napsat (třeba do diplomky), stojí vás to mnohem víc času. Protože jak chcete postihnout všechny problémy naráz a nechcete na nic zapomenout, máte rozpracovaných třeba 7 kapitol a žádnou nejste schopni dokončit. A do té chaotičnosti ta 'váhovská' váhavost (mám dát vysvětlivky k ediční poznámce, nebo pod čarou k transkripci, nebo zvlášť, a nemám náhodou ty vysvětlivky ještě rozdělit na dvě části?) - a máte zaděláno na guláš lepší, než byl ten tátův srnčí o víkendu.
No, tož tak. Víc vám už dnes asi nesdělím...